Děti vám zkazí život, tak proč by je někdo chtěl?
Krátká poznámka k demografické debatě.
Celý svět obchází strašidlo demografické krize. Dobře, celý svět ne, ale rozhodně všechny země zařazené do kategorie s vysokými příjmy, respektive všechny, které jsou na této mapě Světové banky zelené, byť jen světle zelené (vyšší střední příjem).
Státy se snaží vymýšlet, jak by své občany přiměly k rodičovství. Zkoušejí všechno: peněžité dávky, daňové škrty, mediální kampaně, novomanželské půjčky, miminovská vybavení zdarma, zkrácené úvazky… Nefunguje nic. Plodnost se v celém vyspělém světě pohybuje cca od 1,0 do 1,5 dítěte na ženu, a to bez ohledu na to, jak moc je daná země bohatá, jaký má sociální systém, jakou ideologii vyznává její vláda, kolik procent ze mzdy občané utrácejí za bydlení, jaká je úroveň rovnosti mužů a žen a podobně.
(Jedinou výjimkou je vysoce specifický Izrael, který si zaslouží vlastní článek.)
Mimochodem, přes postupný úpadek mají “asociální” Spojené státy stále vyšší plodnost než “pečovatelská” Evropa. Mít dítě ve Finsku je jistě mnohem jednodušší než ho mít v Utahu, přesto má Finsko plodnost 1,3 a Utah 1,8. Rozhodující jsou kulturní faktory, v případě Utahu konkrétně působnost mormonské komunity.
Celá problematika by si zasloužila komplexní pojednání, (opět) doporučuju tenhle mimořádně zajímavý článek substackového kolegy.
V mém případě dnes půjde jen o krátký štěk, přičemž si ale myslím, že toto je hlavní problém, toto je vazivo, které spojuje tak odlišné země jako je Jižní Korea, Španělsko nebo Írán, toto je prvotní příčina, která pravděpodobně ani nemá politické řešení.
Ve společnostech od určité příjmové hladiny je masivně rozšířený pocit, že děti váš život zásadním způsobem zhorší. A nikdo na to dosud nevymyslel protilék.
Narazila jsem na to náhodou. Instagram si všiml, že mě baví ruský šoubyznys, a nabídl mi příspěvek někdejší skvělé ruské krasobruslařky Alexandry “Saši” Trusovové.
Alexandra je jednou z dívek nechvalně známé Eteri Tutberidzeové, naposledy získala stříbro na olympijských hrách v Pekingu (2022). Od té doby sice ruští sportovci čelí nejrůznějším zákazům na mezinárodní aréně, avšak Tutberidzeové krasobruslařky končí s kariérou běžně ve věku okolo 20 let. Alexandře bude v červnu 21 let.
Alexandra se vloni v srpnu provdala za svého kolegu krasobruslaře Makara Ignatova (24). V březnu oznámili, že čekají první dítě, v dubnu pak uspořádali velkolepý gender reveal, kde odhalili, že to bude chlapec. Jak je asi zřejmé z jejího profilu, žije si Saša s Makarem na vysoké noze. Kromě příjmů za sportovní akce mají dnes primárně příjmy z reklamy. Každou chvíli jezdí na nákupy do Dubaje, na dovolené na Maledivy a pohlaví svého dítěte sdělují celé Moskvě přes velkoplošnou obrazovku.
Alexandra, která je vdaná, s manželem o dítě několik měsíců usilovala. To plyne z jejího videa, kde zveřejnila šťastnou zprávu. Několikrát ukazuje negativní těhotenský test, pak konečně pozitivní. Jinak řečeno, bohatý manželský pár čeká plánované dítě.
Dotyčná navíc ve své kariéře už nemá kam růst, má za sebou úspěšnou olympiádu i bezpočet mistrovství Evropy či světa, na poli krasobruslení dosáhla pravděpodobně úplně všeho, čeho dosáhnout mohla. Ve své zemi je hvězdou, její popularita jí nadále generuje zisky, ať už skrze reklamy nebo různé exhibice, které jsou v Rusku populární.
(Alexandřina kolegyně Taťána Navka vydělává neuvěřitelné peníze na svých Navka Show, které kombinují krasobruslení a divadlo. Show zaměstnává mnoho úspěšných ruských krasobruslařů po jejich profesionální kariéře. Rusové to milují, jsou ochotni za to platit horentní sumy, návštěvnost show je vyšší než u zápasů KHL. Zároveň je to fyzicky mnohem jednodušší než závody, samotné Navce bylo letos 50 a má dvě děti.)
A teď se pojďme podívat na ty komentáře v klingonštině.
Tedy, velká část je v ruštině, ale některé i v angličtině, Trusovová má 1,6 milionu sledujících, z čehož část jsou i fanoušci krasobruslení ze zahraničí.
Ruské překládám, anglické nechávám v původním znění.
Fakt, že jde o Rusko, je podstatný v tom ohledu, že se jedná o společnost, kde se konzervativní vláda snaží podporovat demografii; “propagace bezdětnosti” je dokonce od loňska trestná. Nezdá se ale, že by to s antinatalistickým kulturním substrátem cokoliv pozitivního udělalo. Společnost zůstává přesvědčena, že děti ničí životy.
How can pregnancy be the ultimate goal and happiness for a 20 year old? 🤷🏻♀️
Too young to be a mum.
Místo toho, aby si užívala a radovala se z mládí, se rozhodla si naložit břemeno 😭 Nikdy to nepochopím 😭😭😭
Asi nejsem moc taktní. Omlouvám se za to. Ale byla to taková zářivá holka. A teď – svatba, těhotenství a konec. Už žádný oheň v očích, žádné jiskření 🙌
Jak mohlo být “vytoužené” ve 20 letech? 😂
She probably is to young. You need to be a certain age to sometimes understand things. When ur basically a kid urself... I dont think u should raise a child.
No a k čemu vám to je? Myslela jsem, že to bylo třeba omylem, ale vy takhle schválně.
Unexpected? Or how?
Sama je ještě dítě.
Děti mají děti.
Makar ho nestihl vytáhnout, smutné.
Jako by vám bylo přes třicet — jak může být tohle ve dvaceti letech “vytoužené”???
Nerozumím, proč si někdo takhle zkazí mládí.
Za rok uvidíme video s plačící unavenou mladou maminkou.
Well it's a bit of a strange life choice nowadays.
Je smutné, že někdo s takovým talentem má tak nízké ambice.
Hloupá holka si neuvědomuje, že její život zábavy a cestování skončil.
Na závěr zařazuju jeden komentář, který není negativní, ale nevědomky ilustruje, že lidé chovající se přirozeně se dnes musejí obhajovat jako nějaká obskurní menšina:
Nechte ji být, smiřte se s tím, že ne každý chce budovat kariéru, dřít jen v práci nebo být nejlepší v nějaké oblasti. Někteří prostě chtějí rodinu, manžela, děti, domeček a klid.
Nechci říct, že většina komentářů byla negativní, převládaly jednoslovné gratulace v různých jazycích. Mnoho komentářů (jako ten poslední) také Alexandru obhajovalo, což je ale samo o sobě šílené. Je to jako obhajovat, že někdo pije vodu místo Coly.
Obhajovat, že někdo dělá normální a zdravé věci.
Konkrétně větu o nízkých ambicích napsala žena, která má podle svého profilu nehtové studio v jednom menším ruském městě - to jsou ty vysoké ambice.
Připomíná mi to nedávnou diskusi na X, kde jeden člověk odmítající děti “kvůli kariéře” v další diskusi nastínil, že on řídí kamion a jeho manželka je účetní.
Typické.
Kam se hrabou děti na sto zákaznic s gelovými nehty.
Kam se hrabou na štosy daňových přiznání.
Netvrdím, že by lidé měli mít děti proti své vůli. Určité procento bezdětné populace je konstantní. Právě pro bezdětné je ale mimořádně výhodné, aby zbytek populace děti měl v co nejhojnějším počtu. Aby celkové nastavení společnosti bylo spíš pronatalitní. Vždyť tyto děti se budou o bezdětné starat a platit jim důchody. Tyto děti vytvoří širší rodiny, v nichž bezdětní mohou komfortně existovat - mít neteře, synovce apod.
Právě bezdětní by měli ze všech nejvíc doufat, že ostatní lidé mít děti budou, namísto obcházení internetových televizí, kde vyprávějí, že “koncept rození dětí je nelogický” (upřímně mě nenapadá nic logičtějšího; “pochopí” to i jednobuněčný organismus).
Společenská atmosféra ve vysokopříjmových zemích je inherentně antinatalistická. Většina přijala názor, že dítě je otrava, která vám zkazí mládí, je vnímáno téměř jako poklesek vůči pracovní morálce i konceptu tzv. užívání si (nikdo nedokáže definovat, o co jde, ale prý je to naprosto zásadní), je to disruptivní faktor pro váš život, s dítětem končí veškerá zábava, cestování, kariéra… Největší děs je neplánované těhotenství vaší dcery, která ještě nestihla získat titul z oboru sportovní management na soukromé univerzitě v Ústí nad Labem. Vždyť jí na to statisticky zbývá jen cca 60 let života!
Pod 25 si kazíte mládí, nad 35 je to podle “odborníků” nezodpovědné, zůstává tak cca desetileté okno, kdy máte dovoleno mít děti, ale pokud jich máte víc za sebou (třeba dvě!), pak jste zase odstrašující případ matky, co se roky “válela” doma s dětmi.
Nehledě na to, že období 25 až 35 let je právě to období, kdy většina lidí končí vysokou školu a jde poprvé do práce. Poslední, co v takovou chvíli chtějí, je mít dítě. I ty ženy, které žádná velká kariéra nečeká a práce je nijak zvlášť nebaví, jsou naočkované, že výchova dětí je plnohodnotné “zaměstnání” leda tak pro cikánky nebo jehovistky.
Z dítěte jako vyvrcholení života se stalo dítě jako obtěžující doplněk.
Dítě není vnímáno jako požehnání, je vnímáno skoro jako prokletí. Zároveň se ale “dětná” populace na své jedináčky extrémně upne a má pocit, že jim musí od rána do večera posluhovat, jinak je zanedbává. To vytváří další kulturní očekávání, tedy že když už děti (ve správném věkovém okně!) máte, musíte jim být nonstop za zadkem.
Stačí si přečíst diskuse pod články o vícedětných rodinách, kde děti fungují tak, jak fungovaly cca až do poloviny minulého století (a v nízkopříjmových zemích tak fungují stále). To znamená, že jsou samostatné a dovedou se postarat o sebe i sourozence.
Rodiče si pořídili sluhy.
Ty děti nemají žádné dětství.
Nikdo se jim nevěnuje.
Vzpomínám si na svou první návštěvu Afriky. Můj největší šok byly právě děti. Oproti těm “našim”, evropským, totiž byly až enormně šikovné, což nápadně kontrastovalo s jinak všudypřítomnou zaostalostí. Šestileté holčičky se v sirotčinci celý den staraly o mimina. Uvařit, vyprat, dojít pro vodu, postarat se o domácí zvířata... Místní střední škola (pro děti cca od 11 let) fungovala tak, že děti na internátě hospodařily samy. Holky vařily a praly, kluci chodili pomáhat na stavbu nové školní budovy.
Zároveň byly šťastné, spokojené, ve volném čase kluci hráli fotbal s papírovým míčem a holky tancovaly… Nikdo nebyl obézní, neměl deprese a nechtěl měnit pohlaví.
Afrika je poslední pronatalitní kulturou. Přestože ji dříve či později také rozežere modernita, její současná populační exploze ještě stihne zaplavit svět (především ten, co se nebude bránit, tedy Evropu). Právě na Africe si také člověk nejsilněji uvědomí, že ten problém je mentální. Pro zajímavost sleduji některá anglojazyčná média v zemích, kde jsem byla (Tanzanie, Uganda) - největší rozdíl je právě v tom, že dítě je vnímáno jako požehnání za všech okolností. I když se 13leté dívce narodí tříhlavé dítě, jehož otcem je bratr, tak komentáře přetékají gratulacemi za tento “vzácný boží dar”.
Naopak v naší části světa musí vysokopříjmová úspěšná sportovkyně vysvětlovat, proč se rozhodla mít dítě namísto 125. cesty do Dubaje. Kam navíc může jet i s dítětem.
V Africe jsem taky, díky přítomnosti lékařů v naší misi, poprvé viděla, že bezdětnost je v tamní společnosti obrovské stigma. Večer jsme uvažovali, zda venkovské ženě žijící v chatrči, která obdělává jedno pole a kvůli neplodnosti ji opustili už tři manželé, vůbec říkat, že existuje umělé oplodnění, na nějž ona stejně nikdy nebude mít peníze.
Dívali jsme se, že to poskytuje jedna soukromá klinika v 800 kilometrů vzdáleném hlavním městě. Nakonec jsme jí to neřekli. Dodnes nevím, zda jsme udělali správně.
Jsme dva protichůdné extrémy, ale zatímco jejich extrém si uvědomujeme, ten náš nikoliv. A nenapadá mě žádné politické opatření, které tohle může změnit.
It's the culture, stupid.
Culture indeed :)